I don’t want to sound like I am bragging but I came to the conclusion that the Czechs (and of course the Slovaks too) tend to have many talents. I don’t mean just in the field of music (hence the saying “Co Cech, to muzikant”, meaning “Every Czech is a musician”) or handy-work (hence the saying “Cesi maji zlate rucicky”, meaning “Czechs have golden hands”), I mean overall, like we are some kind of a resurrected Renaissance nation ;0)
For instance, I myself, when I get a little free time, like to read, knit, sew, draw, paint or play the piano. As far as outdoor activities go, I enjoy skiing, snowboarding and ice-skating. In the summer i roller-skate, play tennis or racquetball. And I also like to play chess. Of course, I am not a pro at any of these activities but I get around.
For most of these learned skills I am grateful to my parents who had the patience and the drive to teach me. My dad taught me how to play chess, play tennis and ski. My mom taught me how to sew and play the piano. My grandma on the other hand taught me how to knit.
Knowing how to draw is an interesting one: both me and my brother share this talent but we don’t know where it came from. No one from my family is good at drawing. But then again, both of my parents are exceptionally good at playing the piano (my mom even knows how to play the organ) and I am only a mediocre piano player, hence I did not inherit that particular music gene.
Why do I think the Czechs are more versatile compared to other nations? In my opinion the root lies in the family upbringing as well as in the history of our nation.
Most Czechs were farmers in the past and since they were used to a hard labor, doing everything themselves was not a problem for them. They had to know how to sew a shirt or knit a sweater or fix their chimney since there was no extra money to pay someone to do it for them. During both wars and during communism nice and quality things were scarce so – once again – if you wanted a nice dress you had to sew it yourself. If you wanted a quality sweater you had to knit it. And if you wanted a nice and durable furniture you had to build it.
Here is the other part of the equation: family upbringing
Most of my Czech friends including myself have learned various sports and other skills from their parents. Sport teams and sport clubs seemed nonexistent during communism so the parent-way was the only way. Now there are some good and bad aspects to this. Good, because you were not allowed to forget any of your taught skills. If you learned one winter how to ski, the next winter your parents took you on that same hill again and you were forced to ‘refresh’ your skiing skills….and the next winter after that and the next one after that and so on. Bad, because your teachers – although they were good teachers – were your parents. There was no screwing around. No one was babying you. If you were whining or did not cooperate you paid for it dearly 😉
Here in America children learn various activities via sport teams, drama classes, music classes or art classes. Once that particular class is over, it is up to the parent to practice that piano or that basketball with his child otherwise he will soon forget it. But what if the parent does not know how to play the piano or how to play basketball? Either you pay for an extra semester of classes or bye, bye piano, it’s been nice playing you.
What do you guys think?
If you liked this post buy me a coffee! (Suggested:$3 a latte $8 for a pound) Thanks!
Loading ...
Tanja,
You wrote: ” Sport teams and sport clubs were nonexistent during communism….”…
It is not actually true. There were sport teams, there were sport clubs during communism.
I was member in a tennis club, judo club and in the village where I lived, I was also member
of “Telocvicneho spolku” (Gym club?)…. These clubs were organized by mostly good people
and of course under umbrella of “beloved communist party” 🙂 Pretty in the same way as it was
organized in Nazi Germany…
Hey, love the redesign! (Uh, except for the little double-underline thingies….)
Yes, but that stuff was for older people not for kids. Sport teams at schools were non-existent. No sport scholarships, nothing like that. At least that was my experience.
Tady v Praze vždy bylo mnoho sportovních klubů. Já jako malá jsem chodila na plavání, gymnastiku a atletiku. Co se týče lyžování, tak jsme jezdili každý rok na lyžařské kurzy od tátova podniku. Je pravda, že tehdy uměl lyžovat skoro každý, protože jet na hory díky podnikovým chatám a vlekům nebylo drahé. Nebyly jsme ale také rozmazlení a spali jsme na pokoji po desíti a sprchovali se ve studené vodě.
Za komunismu byly také dobré LŠU (Lidové školy umění), byly velmi levné a dostupné pro každého. Po revoluci se začaly rušit, naštěstí se přišlo na to, že všechno v komunismu nebylo špatné a dnes zase fungují.
Je ale pravda, že nás toho mnoho naučili rodiče, protože si nemohli budovat kariéru a tak na nás měli dost času. Museli jsme také doma pomáhat, takže jsme dost brzy uměli vařit, prát, žehlit (ručníky), šít a byli jsme docela samostatné. Když jsem byla jako au-pair v Anglii a viděla jsem, jak děti vůbec nemusejí pomáhat a nic neumí, tak musím zpětně poděkovat rodičům, protože jak říká české přísloví: “Co se v mládí naučíš ve stáru jako když najdeš”.
Ja jsem vyrustala na okresnim meste, od malicka jsem delala balet, tanec, hrala na kytaru…treba takova klasicka LSU mi v USA chybi. Krouzku jsme meli take dost na vyber, pravda-nektere aktivity byly soucasti “Pionyra” nebo pro mladsi “Jisker”, ale zabavili jsme se hodne. Jezdili jsme na tabory a hory, ktere byly vetsine dostupne. Souhlasim s Jarybou-nebyli jsme rozmazleni:-)Vubec nemam pocit, ze bych byla v detstvi o neco ochuzena.
Naopak, v USA se mi zda, ze spousta krouzku a aktivit slouzi k odkladani deti a o kvalite vyuky by se dalo dost polemizovat. Nedavno jsem shledla baletni “vystoupeni”, netreba komentare, neco takoveho by se ucitel v CR stydel na podiu se sverenci predvest…Inu jiny kraj..:-)
Take dekuji rodicum a prarodicum, doufam, ze svym detem take neco predam…
The grass is always greener on the other side.
Sokol has existed for at least 100 years.
Don’t even get me started on Czech workmen having “ zlate rucicky” … go back there and get some repairs done and that saying will disappear as fast as anything valuable you leave lying around, as well as the holes in walls you did not want, the paint everywhere but the walls, and the working day starting at about 9.30am and finishing at 11.30am when the pub opens.
Czechs are musical though it must be said. My air-headed bimbo ex-girfriend could play the piano beautifully.
Vyrostla jsem na vesnici se 3500 obyvatel a urcite vdecim za hodne rodicum, ale krouzku a sportovnich akci jsme meli taky plno a osobne muzu rict, ze mam pocit, ze jako deti jsme jich meli vic nez jako dospeli nebo starsi (teenagers) jako pise Tanja. Chodila jsem do gymnastiky, tenisu, streleckeho krouzku, do peveckeho sboru, do kresleni a atletiky. Jezdili jsme na zavody do okresnich i krajskych kol, nerekla bych ze bez rodicu bych byla tak ztracena, a nemusel za to clovek platit jako tady v USA. Urcite jsem si detstvi v tomto smeru uzila (i presto, ze bylo komunisticke) Tady je to drahe, rodic stejne musi s detmi (vetsinou) a kazdy dostane trophy….haha! Lyzovat jsem se musela naucit az starsi protoze moje rodina nelyzovala a hory byly od nas daleko, takze v takovem pripade urcite krouzek neni k zahozeni, kdyz v rodine nema kdo znalost predat. Uz se tesim jak budu ucit sveho syna.
I also had lots of opportunities as a child. There was an athletic club and tennis club right down the street from where I lived. School also offered extra curriculum activities. I also was able to play outside since I was very little. Something you do not see very often these days especially in United States. Parents are too busy with their careers or to lazy to teach the kids themselves so they rather put them in whatever classes and if the kid does not want to do it anymore they take them out of the class. There is no follow through. So these children are thought that it is okay to start something and not finish it.
Of course, we had to chip in with the household chores because there was no dishwasher, no dryer and other amenities so you learned to plan accordingly. I believe Czechs are lot more creative and lot more talented because of these simple life experiences. All of them engage your brain. I also believe for the humane brain to develop you need more then academics, music, dance, etc…
My husband and I are trying to pass on to our kids as much as possible. We are also teaching them when something breaks you do not run to the store and buy a new item. You get a glue and fix it.
Souhlasím, měli jsme bezstarostné dětství, netřeba o tom diskutovat. Co ale bylo za tím se nesmí zapomínat. Údělem našich rodičů v té době bylo mlčet, dřít, lhát a bát se. Vzpomínám, jak mi ve škole brali pionýrský šátek, protože jsem nechodil dost často na pionýrské schůze. Když mi šátek byl demonstrativně odebrán, utrousil jsem poznámku, že táta stejně říká, že bych neměl být pionýrem. Druhý den jsem byl na koberečku u hlavního svazáka a mladého komunisty Pazdery, který se mne sladce a mile vyptával, proč tatínek není rád, že jsem v pionýru. V mé malé makovičce se najednou rozsvítilo červené světlo a varovalo: pozor, jde o tátu. A tak jsem bez mrknutí oka prohlásil, že táta říkal, že když střílím prakem a nemám samé jedničky, pionýrem bych být neměl. Bůh ví, jak by naše rodina dopadla, kdyby se skrze mne domákli ideového odklonění mého táty od ideologie soudruha Pazdery. Tím jenom chci říci, že naši rodiče a my jsme si v komunizmu prožili své a ne všechno bylo příjemné. Táta, aby nás tři kluky s mámou uživil, odcházel ráno v 7.00 opravovat telefony, večer pak dělat kinooperatéra v kině. Vracel se domů večer v 11.00 hodin, vykouřil jednu partyzánku a šel spát. A my si pak za to chodili hrát kopanou a bandyhokej na Viktorku zadarmo. Dnešní opěvování komunistických výhod a jásání jak vše bylo krásné a zadara, považuji za krátkozrakost a naprosto s tím nesoulasím. Táta byl dělník, ve straně nebyl, a tudíž dostat syna na vysokou školu bez známých bylo téměř nemožné. S inženýrským titulem jsem roku 1968 odešel do Kanady a až teprve zde jsem otevíral oči a objevoval, v čem jsme to tam doma vlastně žili. Rafinovaná nabídka bolševiků zlegalizovat si pobyt upravením vztahů s komunisty, zaplatit za studia, mlčet a případně spolupracovat s STB proti ostatním emigrantům mne velice rozezlila. Za mé vystudování jsem já, a všichni mi příbuzní zaplatili přece bídnou životní úrovní, šikanováním, nuceným oslavováním prvních májů, životem bez pasů a výjezdních doložek a držením huby, aby ce neprozradilo, že se soudruhy nesouhlasíme. A nahoře se kradlo, hodovalo, schůzovalo, jezdilo na rekreace, léčilo ve vládních nemocnicích se zahraničními léky, zatím co naši tátové v podzámčí tak tak drželi hlavy nad vodou. A komunistům nepohodlní umírali v lágrech nucených prací. Takže, něco za něco. Nechtěl bych prožíval život mých rodičů za komunistů a mých rodičů si velice vážím.
A dnes po sametu? Nahoře se zase krade, a víc než dřív, s požehnáním nějakého rádoby “humanisty” Václava Havla, nazývaného lidem ironicky Vašík Pašík Láska Pravda. A dole se opět dře bída s nouzí jako dřív. Takže hurá Ameriko, a nereptejme. Život si zde každý může zařídit jak chce a nikdo nám do toho nekecá. Já jsem s mými zde narozenými třemi dětmi naprosto spokojen. Stálo mne to plno přemýšlení, organizování, práce, šetření a vychovávání, ale výsledky jsou vidět. J.Ch.
Ja jsem vyrostla na vesnici a tam opravdu zadne krouzky nebyly. Po skole se slo domu a delaly se ukoly a pak jsem sla vyzvednout tatu z hospody. Mamka mi pomahala s ukolama a tata me naucil lyzovat, i kdyz jsem za to take utratila par dost drsnych pohlavku. Bruslit jsem se naucila na mistnim rybniku a to s kamaradkama, jen jsem to odkoukala od jinych bruslaru.
Ale setrivost jsem od rodicu samozrejme zdedila take :))
Omlouvam se, zverejnila jsem chybnou informaci! Tak tedy klubu a tymu bylo za komousu hodne, jak tvrdite – me to v detstvi nejak uniklo. Asi proto, ze me vsechno naucili rodice? Ale do vytvarky jsem take chodila, to je pravda. Bylo to v patek, asi 3 hodiny dlouhe, tak jsem ke konci uz potom umirala nudou :))
Jinak jsem rada, ze me vzpominky vzbudily diskuzi.
Prijde mi, ze deti tady v Americe maji ruzne krouzky/sporty skoro kazdy den – me Americke kamaradky s detmi nic nestihaji, protoze je jen vozi sem a tam. Taky mi to prijde prehnane. Proc polovinu krouzku nezahodi za hlavu, polovinu zbylych aktivit by je mely naucit samy a pak maji hned vic casu a navic stravi s detmi nejaky ten cas?
Jinak Honzo, mas pravdu, rodice pro nas obetovali hodne. My jsme s brachou sli na vejsku az po revoluci, takze zadne sikanovani/nucene oslavovani prnich maju nastesti nebylo potreba. Ale dovedu si predstavit (nebo spis nedovedu?) jak hrozne to muselo pro tve rodice byt. Taky souhlasim s tebou co se tyce bydleni v Americe, taky bych se do Cech asi uz neodstehovala. I kdyz, ‘never say never’ 🙂
Ja mam pocit, ze jsem nezila v Cechach, ale na druhe strane polokoule. Vyrustala jsem za komunismu, moji rodice jsou obycejni lide, ale nikdo z nich (ani z rodicu mych kamaradu) nemusel drzet hlavu nad vodou. O zadnem sikanovani jsem nemela ani tuseni a opravdu jsme byla “antikomunisticka rodina”. Tim nechvalim byvaly rezim a uz vubec ne ten soucasny:-). Co mi rozhodne nechybi je typicky cesky negativismus a pesimismus…Jen chci rict, ze ta slavna svoboda a demokracie v USA ma sva uskali, to clovek pociti uz po par mesicich zivota tady.
Sona me rozesmala, ano ty slavne “Trophy” pro kazdeho:-)
No, vsude chleba o dvou kurkach, ze?
Je pravda, ze jako dite jsem za komunismu prozival vsechno positivne, nemel jsem o politice moc tuseni
a vedel jsem, ze imperialisti cihaji za plotem a my se musime ucit, ucit a ucit….
Ale jak jsem starnul, ozenil se a zacal pracovat (protoze kdo nepracuje at neji) tak jsem zjistil jaci jsou lidi praskaci a zbytecne si ztezuji zivot. Vdy jsem rikal, co si myslim, at za komunistu nebo za “kapitalistu”…..
To byl jeden z duvodu, proc jsem “zdrhnul” , kdyz mi bylo 26…
A je trochu smutne, ze predpoved Karla Marxa o tom, ze komunisticka revoluce muze zvitezit jen v technicky, ekonomicky a splecensky nejvyspelesji zemi, se asi bohuzel splni….
Zacalo to tady politickou korektnosti, priblblym obracenym rasismem, omezovanim lidske svobody,
atd…. ted mame ve vlade byvale teroristy, kteri v 60tych a 70 letech sedeli ve vezeni… Vlastne ani nejsou ve vlade, jsou federalni urednici …..(vlada stejne je zbytecna, kdo se ji na co bude ptat).
A tady my Cesi mame naskok, uz jsme to zazili, uz vime, jak se chovat, pionyrsky satek zavazovat umime,
akorat, jestli se pujde na barikady, my Cesi chytre pockame, at tu bitvu za nas vybojuje jiny…
Viteze, presne jako v 1948 zvolime jako predstavitele lidu a budeme tomu rikat revoluce… To, ze bude pak krvava, vinu budeme svalovat na ty, ktere jsme zvolili, v zadnem pripade to nebude vina nase.
A pak budem pomahat likvidovat porazene, kdokoliv prohraje ..
To je moje “Oda na Cechy”….
Samozřejmě, že nezapomínám, co museli prožívat naši rodiče. Můj dědeček jako důstojník čs. armády byl po únoru 1948 vyhozen z práce a musel se odstěhovat do zapadlé vesnice na vejminek do polorozpadlého domu a to byl ještě rád, že ho nezavřeli. Táta nemohl studovat a strejda, který se vždy chtěl stát doktorem, musel pracovat dva roky v železárnách, aby ho pustili na vejšku.
Mnoho lidí teď pořád naříká, jak za komunistů bylo všechno lepší a to já doopravdy nesnáším.
Proste bych to shrnul tak….Cokoliv bylo za komunistu spatne, bylo doky komunistum. Cokoliv bylo za komunistu dobre, bylo diky lidem, kteri nehlede na komunismus neztratili moralku a snazili se v tom srabu neco hezkeho udelat. To prave byli ti lide, co organizovali akce pro deti, snazili se zajistit docela dobre materske skolky, kucharky ve skolnich jidelnach, ktere mi davali vic knedliku, doktorka, ktera mi potrvdila, ze jsem blbec a tudiz nemuzu na vojnu, i kdyz mi rekla, ze tam bych se dobre uplatnil, proste i za komunistu byla hrstka lidi, ktera se snazila delat pro “spolecnost” to, co jim moralka kazala…
Tito lide nebyl oceneni za komunismu, a tito lide byli odstaveni na vedlejsi kolej po sametovem spiknuti komunistu. Bohuzel, komunismus znicil v lidech schopnost neco chtit udelat pro jine, neco po sobe zanechat,…vetsina lidi po sobe zanechava duchovni ho….
Ale diky tomu, ze Cesi krome praskacu jsou take velice kuturni lide, a ve srovnani s jinymi narody velice “freeminded” , tak Cesky narod prece jen ma nadeji na “obrozeni”, a jadro noveho Ceskeho naroda budou lide, kteri byli po sametovem komunistickem podvodu odstaveni co nejdale od koryta…. Ale tak se to asi stat melo, protoze koryta nejsou pro slusne lidi, koryta jsou pro prasata…
Amen!
Jako malý kluk jsem trávil všechny prázdniny na venkově u babičky, tvrdě pracující námezdní zemědělské dělnice v Zachrašťanech u Nového Bydžova. Díky babiččině pracovitosti a znalostem všeho, co se zemědělstvím souviselo, si ji různě najímali místní sedláci vždy na celou sezonu. Kromě té tvrdé práce na tom nebylo nic negativního. Sedláci byli s babičkou velice féroví. Když bylo zima, snih a mráz a my museli v 6.00 ráno na vlak do Prahy, sedlák zapřáhl koně do saní a 6 km na vlak nás dovezl. Hromádky dřeva z lesa jí domů dotáhli a k platu pár pytlů zrní, a šrotu přidali. Babička si pěstovala prase, slepice, kozy (jak já nenáviděl kozí mléko), husy, kachny, králíky, a s pomocí hospodářů pozdějších “kulaků” byla vždycky schopná zimu přežít, a nás Pražáky sem tam i masem a jídlem podpořit. Jednou do roka nás vždy všechny pozvala na zabíjačku, to když pašík ve chlévě dorostl do správné váhy. A jitrničky vyrobené strejdou Václavem dodnes nemají konkurenci. A o pouti ty nůše koláčů všeho druhu? Jako malý kluk z města jsem miloval být s babičkou na poli, popojíždět s koňmi od panáku k panáku když se svážela pšenice či žito, babička podávala na fůru, sedlák rovnal a já honil myši, kterých bylo vždycky pod posledním snopem z panáku nejvíc. A pak ležet nahoře na houpající se fůře, dívat se do nebe a občas zkoušet utrhnout jablko či hrušku ze stromu, kolem kterého jsme právě projížděli. Zapřahat, krmit, napájet koně, vozit z bydžovské mlékárny syrovátku pro prasata a večer pak koupat své zaprášené poškrábané tělo v obecním rybníku s ostatní omladinou z vesnice. Když pak ze Západu létaly letáky natištěné na hladkém jemném bílém papíře, který jsme jinde neviděli, a my je s radostí sbírali, vzpomínám na místní komunistické kápo Hanuše, který nám je zamračeně bral a nabádal nikomu to nedávat a raději to ani nesbírat. Byl jsem prcek, říkali mi Pětník, a že prý po Pražsku zpívám. Ale po pár letech s mým opravdovým zpíváním při kytaře a s místními kapelami jsme prožili nesčíslné množství hezkých večerů, odpoledních čajů, různých oslav, fotbalů, zábav a pouťových tancovaček.
Tento podzim jsem se do Zachrašťan opět vypravil, pozdravit těch pár zbylých kamarádů a kamarádek, s nimiž jsme to naše mládí tam prožili. Zastavil jsem se u Věry, kamarádky, která dnes dělá kroniku obce. Její mamka byla učitelkou v místní venkovské škole (do druhého oddělení jsem tam kdysi chodil i já), která, dnes již těžce nemocná, si od komunistů zažila své. Po práci ve škole musela chodit do JZD makat, její otec měl pole, a i když je ona již nevlastnila (všechno sebralo JZD), musela chodit pomáhat je obdělávat. Když pak chtěla s dětmi jet na výlet od JZD, vyhodili ji z autobusu coby “paničku”, která nemá nárok. A Hanuš od státnice, povídá Věra? To je ta největší svině u nás. Když máma nemohla splnit dodávky a neměla nám třem dětem co uvařit, šla a prosila ho na kolenou, aby jí coby kápo ve vesnici dovolil zabít prasátko, aby bylo něco k jídlu. Vyhodil ji a dodávky přitvrdil, takže jsme pak ztratili všechno. A dnes si spokojeně prodává vajíčka sousedům a má hezkou penzi… Proč to nenapíšeš do kroniky, a také, že sedlák Martin byl zavřený za to, že nechtěl dát rodinný statek do JZD ptám se Věry. A Franta Věřiš policajt a lesák, který psal ve funkci tajemníka obce do Hradce, aby domek po uprchlém emigrantovi nebyl za žádných okolností prodán jeho matce, která si ho chtěla ještě jednou pro bráchu koupit (pěstoval si tam totiž na bratrově pozemku kukuřici pro své nutrie)…? Copak bych to tady s nima vydržela? Děsila se Věra. Ukousali by mne… Kdo? Hanuš a Věřiš lesák, který má stále konexe u fízlů, že si na něj nikdo netroufne ani křivě pohlédnout, a celá ta omladina tady. A vůbec – vesnice je dnes hodně rozprodaná chalupářům z Prahy a nikomu na ničem nezáleží… A tak jsem pro ten zbytek mých hodných známých v Zachrašťanech uspořádal ještě poslední tancovačku s mým pianem v hospodě, kde jsem s různými kapelami hrával, a naposledy jsme se pěkně pobavili. A když jsem pak v Hradci zjistil, že domek po babičce v Zachrašťanech si přepsal náš nejmladší bratr na sebe, aniž nám druhým bráchům cokoliv řekl, a že úspory mámy do týdne po její smrti vykradl na polovinu, věda, že máma si přála rozdělit to na tři díly, ztratil jsem jakékoliv ideály o Česku a Češích jako takových. Je to pronárod, který stále ještě toleruje komunisty, Havla a jemu podobné zmetky, a který blbě skončí. A Myslím si, že až na těch pár vzácných výjimek, si zaslouží to co má. Zlaté ručičky jim zlenivěly, podnikání pokládají za okrádání jeden druhého a státní pokladny, a my jsme opovrženíhodní emigranti, které spolu s Amerikou (která si podle nich 9/11 sama rozbila New York kvůli oleji) nás tam všichni závistivě a svorně nenávidí. Mrzí mne, že tady možná bourám někomu ideály o Češství, ale tak to vidím já, Honza Chlumský z Montrealu.
Honzo, tvuj clanek je perfektni… Me se hrozne libil ten styl jak to je napsane…..Proste vystizne… Ja kdysi chtel byt spisovatelem, ale skoncil jsem u pocitacu, ……. nikdy jsem zadnou knizku nenapsal a diky Tanje si tu vzdy muzu ulevit , i kdyz styl trochu odstava ……(nebo zaostava?)…. Je pravda, ze vetsina Cechu se skodolibe raduje, kdyz se v Americe (pocitam i nase kanadske bratry) neco hrozneho stane…. a kdyz se v Americe stane neco pekneho, tak se otravene obrati jinam, treba smerem k Rusku a dychtive cekaji, co se stane tam…. treba tam zase vybouchne bomba ….A ejhle, 35 mrtvych na Moskevskem letisti…. Wish granted …. Neni nad ceskou kotlinu, tam je hezky, teplo…. nebudu patrat , od ceho to teplo pochazi :))
Je fakt, ze se musi respektovat zkusenosti tech starsich, jako jste treba vy, Honzo, Mariko a Vlastimile. Vy jste si v Cechach zazili samozrejme mnohem vic a proste mate tu situaci v Cechach pekne, jak se rika, pod palcem…zazili jste se svou rodnou zemi a s jeho obyvateli hodne sklamani.
Na druhou stranu vas ale musim potesit, ja jsem z trosku mladsi generace (je mi 31 let) a muzu vam rict, ze vetsina mych ceskych kamaradu jsou opravdu dobre a poctive duse. Nevim, jestli je to kvuli tomu, ze jsem chodila na katolicke gymnazium a proto se tam lide chovali velmi slusne (jinak by skoncili v pekle samozrejme), ale opravdu tu mladsi generaci vidim v lepsim svetle. Takze hlavu vzuru!!!
Tanja, diky za povzbuzeni, verim, ze mladi Cesi budou rozhodne lepsi, nez v minulosti.
Clovek je totiz produktem sveho okoli a sve doby. Potkal jsem v zivote take nekolik vybornych lidi,
a dva z nich byli presvedceni komuniste….to byl ten nejvetsi paradox.. Pak jsem take poznal hodne hajzlu,
kteri byli v Charte77 , … Nikdy jsem nerozdeloval lidi na dobre a spatne podle politickeho presvedceni.
I kdyz to by asi neslo, protoze vetsina lidi zadne presvedceni nemela, i kdyz ja byl v praci jen jediny, kdo nebyl ve komunisticke strane. A nikdy jsem nechodil na 1.Maje … a nejezdil jsem na chmelove brigady,
bylo mi to proti srsti… Doufam, ze opravdu mlada generace je a bude jina, i kdyz zase tak zarive to nevidim,
cesky nador byl v podstate moralne zlikvidovat po bitve na Bile Hore…..
Thanks Tanja! I will watch the change from California(:
Ano, spolehejte na zapadni vetry :)))
O vetry nemam nouzi 😀
Tak a krasne jsme tu diskuzi ukoncili :)))
Objevil jsem preklep v mem predposlednim prispevku :
cesky nador …. melo spravne byt cesky narod
I liked cesky nador……