Hi everyone/ Ahojte vsichni,
here is the second part of Jamie’s experiences when he came back to the US. As I said in the first part of this post, Jamie is an American who spend many years working in the Czech Republic. When he came back to the US he experienced so-called “Reverse culture shock”. Here are the last tasty pieces of his insightful observations:
CZ: Tady je druha cast Jamesovych zazitku po navratu do Spojenych Statu. Jak jsem jiz vysvetlila v prvni casti teto story, James pracoval nekolik let v Cechach jako ucitel a kdyz se vratil do Ameriky, zakusil tzv. “kulturni sok vzuru nohama”. Tak si vychutnejte jeho posledni postrehy:
— I would fret over a $1.00 purchase, even if I needed the item and
it was a good deal. My sense of proportion between price versus
income was distorted by the lower prices and salaries in the CR, so I
thought of all the things I could buy (but in reality couldn’t) with
the dollar I was spending on a package of pens. I thought in terms of
a dollar (35 crowns at the time) buying me a haircut and a few
groceries, when all I was getting in the US was a few Bic pens. When
I paid $3.50 for a burger and fries at a fast food chain, I felt like
I should be getting an elegant meal for the price. It was a gut
feeling that didn’t take into account the difference between my $2,000
Czech salary and my $40,000 American one.
— I had forgotten that in America I couldn’t chide a stranger’s
child on the street when he was doing something wrong. In the Czech
Republic, a parent who sees you do this will probably thank you and
assure you that he or she hadn’t seen what the child was doing. In
the US, they’ll tell you you have no right to tell their child what to
do — even if the child is doing something really bad or endangering
his own or other people’s safety.
— I would get mad cravings for a piece of grilled kielbasa with hot
mustard on a piece of grey cardboard, but I couldn’t get it anywhere.
There are a whole lot of habits of behavior and perception that I had
to change when I came back home.
If you want to hear a story of culture shock, ask a Czech who
emigrated from the CSSR to the US about the first time he tried to buy
a pizza here.
One of my friends pointed out an interesting bit of cultural
miscomprehension that he experienced after moving to Chicago as a
young man, and I realized I had had the same problem in the Czech
Republic but had been unaware of it. We grew up in a rather
conservative suburb where most of the people are professionals of some
kind. The girls we grew up with dressed very modestly — typical
social attire for young women would be a blouse underneath a pullover,
and a pair of Levis or a skirt or kilt down to the knees. This is
what desirable girls dressed like, in our minds. Where we grew up,
wearing really short or tight skirts, or showing cleavage, was
considered a sign of stupidity, low education or promiscuity, so we
assumed that girls who dressed that way were not a good choice. When
he got to Chicago as a young man, and I got to the Czech Republic, we
encountered cultures where many young women were dressing sexy at the
age where they were looking for a husband, and they dressed
conservatively after they had found one. The style of dress had
little relation to their intelligence or virtue. So he in Chicago,
and I in Marianske Lazne, ran around thinking that many young women
were stupid, promiscuous or otherwise iffy, when in fact they were
intelligent and perfectly okay.
Jamie
If you liked this post buy me a coffee! (Suggested:$3 a latte $8 for a pound) Thanks!
This is an amazing article. Well this and the fist par of it too. I studied in Marianske Lazne, of course it is a while back. But since he is talking about 35kc for a dollar he has been there some times ago. I wonder if you know which school he was teaching at. Would like to know.
Ahoj Lenko,
I will ask him for you 🙂
Lenko, v Mariánkách jsem učil a bydlel v hotelovce. Trošinku jsem také učil na ekonomce, v bankách a všude. No, nejdříve jsem byl pozván, abych pomohl se založením jazykové školy, která měla nahradit národní jazykovku, která zkrachla po privatizaci. Soukromá ekonomie v té době vyluxovala ze škol většinu učitelů, kteří pořádně uměli nějaký cizí jazyk. Když videli školní ředitelé, že jsou ve městě rodilí američtí angličtináři, kteří vpodstatě jen flákali od rána do 18.00 h, byli jsme poslaní do statních škol, já do hotelovky. Pár let jsem učil 13 hodin denně skoro bez přestávek.
Možná se známe.
Ahoj Jamie,
I am impressed with your Czech!!! That’s amazing!!
Učil jsem se doma bez kurzů. Na druhé straně bych měl říci, že mi strašně moc pomohli žáci, malinká Janička z rodiny, u nichž jsem chvíli najímal byt, i pán, který prodával kukuříci na tržišti.
Jamie,ja jsem na Hotelovku chodila. Ale nas jsi urcite nemel. Byla jsem tam od 1990 – 1994. Kdy jsi tam ucil ty? Krasne se cte ta tvoje obracena zkusenost. Muj manzel si do dneska mysli ze v Cechach je to tak trochu jako tady v padesatych letech. A kdyz tak ctu ten tvuj clanek tak mi to tak najednou prijde taky. My jsme se byly s kamaradkou podivat v Mariankach predminuly rok. Tak strasne moc se toho tam zmenilo ale na druhou stranu je to porad stejne. Stejne melancholicke jako byvalo. A hotelovka slavila kulatiny na podzim tak se to tam zase pry slezlo s mnoha uciteli. Skoda ze jsem to propasla. Jaka je tva nejkrasnejsi vzpominka na Marianky?
Lenko, ty jsi mě určitě znala, protože jsem na hotelovce učil od 1992 do 1994. Měl jsem polovinu 3A a 3B (připadně 4A a 4B) tvého ročníku. Nejdříve jsem se měl vratit domů v 1993, ale žáci v ačku měli takový zmatek tím, že po “revoluci” se jím tolikkrát střídali v prvním a druhém ročníku angličtináři, že jejich třídní, “Slina”, mě překecala, abych u nich zůstal do maturity. Také jsem učil prváky a druháky.
Lidé v ČSSR žili v 50. letech (to vím, protože jsem za totalitu někdy cestoval do Prahy a neoficiálně učil aikido v Žižkově). V Čechách žíjou lidé teď podle mě více méně jako v 70. letech v Americe. Můži a ženy žíjou spolu spoustu let a mají děti, ale ženu to nenapádá, že by jí šlo lépe, kdyby měla ochranu legálně oficiální manželství. Říkají mi arogantně, že “svět se mění,” a nechápou, že oni se mění “back to the future”.
Jednu nejkrásnější vzpominku na Mariánky nemám, asi protože se mi stalo něco krásného a ošklivého každý den. Většina vzpomínek je buď trapná nebo směšná spíš než krásná.
Nejsi náhodou ta Lenka, která u mě jeden rok propadla, častečně protože o cestě do Kanady napsala: “I have big foot in the Handtasche”? 🙂
JJ, tak to bude ono. Ja jsem si to myslela. My jsme se osobne neznali, ja jsem chodila do C. Ale slysela jsem o tobe a jsem si jista ze jsme se i na chodbach hotelovky ci intru. Rikal jsi ze jsi bydlel na hotelovce, myslis tim na intru? My meli na anglinu nekoho jineho. Uz si ani nepamatuju jak se jmenovala. Jen vim, ze za tebou chodila s miliony otazkama. Kdyz jsme se ji na neco zeptali tak nam vzdy s usmevem rekla ze si neni jista ale ze se zepta Jamieho a pak nam to rekne. Na me si zasedla uz v prvaku takze to byla sranda. Vzdy nas stvalo ze acko a becko dostalo na anglictinu americana a my jsme zustali s nasi anglictinarkou ktera se po vecerech doucovala lekci dopredu. Tu vetu o ceste do Kanady nebudu ani komentovat, protoze to nedava zadny smysl. 🙂 Ale ta Lenka opravdu nejsem. Zajimalo by me ktera to byla, protoze v A jich bylo taky vice. Popularni jmeno pro nas rocnik. U nas jsme jich mely sedm. 🙂
Jak se rika “na psi knizku” se u nas zilo jiz drive ale nebylo to tak popularni a ani se na to neprihlizelo jako normalni jako dneska. Na jednu stranu zensky maji strach ze kdyz na chlapa prislapnou aby si je vzal tak ze jim utece (nechapu tuto logiku protoze kdyz me nemilujes natolik aby sis me vzal tak proc s tebou ztracim cas?) na druhou stranu jsou pekne vycurane, protoze tak jako tady svobodna matka dostane mnohem vice pridavku a prispevku na sebe, dite, na vsechno. Proste jsou na tom financne mnohem lepe. Ja tohle ale nechapu. Kdyz jsem sem pred dvanacti lety priletela byla jsem pysna na to ze v cechach je tam malo rozvodu. No a dneska se kazdy druhy par rozvadi a to berou do statistik jen ty co jsou legalne manzele. A kdyz si vezmes ze mene nez polovicka populace se vezme tak je to nehorazne vysoke procento.
Musim se pripojit k Tanje a pogratulovat ti k te Cestine.
Jezkovy, tak vy se znate!!!! No to je fakt neco…Tomu se rika MALY svet!!!!!
wow, to je naozaj maly svet 🙂 I will have to send this article to all my Czech-Slovak friends here and also back home 🙂 Are you going to write Part 3? People always tell me that I should write a book with all my experiences in the US… 🙂 I still don’t know where I belong! I don’t think I will ever feel ‘at home’ here and when I go visit Slovakia, I feel like a visitor (and so I’m treated by my family and friends, too) 🙁