Bilingual children in Rome: how Martina does it / Bilingvni deti v Rime: jak to dela Martina Bilingual children in Rome: how Martina does it | Czechmatediary

Bilingual children in Rome: how Martina does it / Bilingvni deti v Rime: jak to dela Martina


044

Hello Tanja !

 

I´m greeting you from the Eternal City – ROME.

 

I have also two children – two small boys :) and I teach them my native lingual Czech.

 

I didn’t think twice about to not teach them. For me it is natural to speak with them in my language. If I couldn’t use it I would be very sad so I made a good decision and we speak Czech at home, outside from home and also in front of other people who we know and also before strangers.When the the others are present I speak with both languages or I translate for them.

 

The beginnings were a little bit difficult, because it is not very easy stay strong and speak another language. I know other families, where the parents don´t teach chidren their native language. I thing, that is very sad, especially for those who come from Europe and their native country is not very far.

 

If we’re out and I want people to understand us, I translate it to them. Or I say everything twice (in Czech and then in Italian). It is a nuisance, but the people around me are learning to respect me for what I am doing and therefore my children are not ashamed to speak Czech. That was mostly me. To not be afraid to use the Czech language and not take it as a secret language.

 

My older son (6 year) had started first grade in the elementary school. He is a little bit disadvantaged and unlike his monolingual classmates he is little bit slow in reading and writing. This does not mean that he is very silent too . He is very favorite among his friends. So this bilingual situations is not so very limited for him. Recently he started to speak with me more in the Italian language, so it is good time to start planning the summer holidays in the Czech Republic :).

 

Best Regards

 

and CIAO to every Nationality Friends

 

Martina

CZ:

Ahoj Tano !

 

Posílám ti pozdravy z Věčného města Říma.

 

Já mám dva kloučky / 3,5 a 6 let / a také je učím česky. Nějak jsem ani nepřemýšlela, že by to tak nebylo. Mluvit na ně mou rodnou řečí je pro mě přirozené a naopak by mi bylo velmi smutmo při představě, že bych na ně česky mluvit nemohla. Rozhodla jsem se už od začátku na ně mluvit česky i na veřejnosti a před ostatními lidmi. Mluvíme tedy česky doma i před tatínkem, venku , v obchodě, i před spolužáky a kamarády.

 

Ze začátku mi to sice bylo trochu nepříjemné, protože splynout s davem patří k pudu sebezáchovy a být jiný / tzn. cizinec/ a ještě k tomu mluvit jinou řečí to už je jen pro odhodlané rodiče. Osobně se setkávám i s rodinami, kde na své děti nemluví svou rodnou řečí a ani je ji nijak neučí. Mě to přijde jako velká škoda, obvzlášt pro ty co pochází z Evropy a domů to nemají zase tak daleko.

 

Pokud jsme venku a chci , aby nám rozuměli, dodatečně pro ostatní překládám. Nebo rovnou říkám vše dvakrát. Je to sice otrava, ale díky tomu se mě lidé v okolí učí respektovat takovou jaká jsem a děti se česky mluvit nestydí. O to mi hlavně šlo. Aby se nebáli češtinu použít a nebrali ji jako nějakou tajnou řeč.

 

Letos můj starší klouček začal chodit do velké školy. V první třídě je oproti jednojazyčným kamarádům trochu pomalejší v psaní a čtení. To ale neznamená , že by někde seděl tiše v koutku. Naopak je velmi společenský a mezi dětmi oblíbený a po několika měsících udělal velké pokroky. Poslední dobou u něho začíná italština převládat a začíná na mě mluvit italsky i v situacích, kdy jsme spolu mluvili výhradně česky. Proto bude nejlepší začít už plánovat cestu do ČECH na prázdniny.

 

Řešila jsem, jestli ho mám začít učit i česká písmenka a myslela jsem, že to odložím, Čteme ale i české knížky, a on si ty písmenka začal odvozovat i sám. Určitě mu to musí v té jeho hlavičce dělat trochu zmatek, protože například italské C se čte jako K, ale někdy taky jako Č. Zatímco tedy my češi máme na výslovnost písmenka 3 italové si pro všechno vystačí jen s jedním písmenkem, ale musí se naučit rozlišovat, kde a jak jej použít.

 

Na co jsem měla štěstí je můj partner, manžel a otec mých dětí. Pro dvojjazyčnou výchovu má on i jeho rodina pochopení. Slyšela jsem, mnoho případů děvčat, že v jejich rodině a v rodině manžela převládá názor, že je zbytečné dítě odmalička plést s jinou řečí, když žijí tady v Itálii.

 

Mému manželovi nevadí, když mluvím s dětmi doma česky. Naopak je rád, že budou děti schopné pohybovat se sami v českém prostředí a pomůžou tím pádem i jemu, který zatím ani sám nedospěl k tomu, aby začal češtinu studovat. Pro italy je čeština velmi těžká a už jen to, že používám při hovoru neustále jiné koncovky za slovy, ho od studia češtiny odrazuje. I proto se tak hodně snažím naučit své dětičky co nejvíc. Dokud mají zvědavé a uvolněné hlavičky, učení a hlavně používání různých jazyků, jim nedělá takové potíže, jako dospělým. :)

 

Tanjo Měj se moc krásně a pozdravuj všechny naše krajany ve Washinktonu :)

 

Ahoj

 

Martina

 

 

If you liked this post buy me a coffee! (Suggested:$3 a latte $8 for a pound) Thanks!

{ 8 comments… read them below or add one }

Leave a Comment

Previous post:

Next post: